Standardní kredit byl zaveden jako mezihvězdné platidlo Protokolem Citadely o jednotné měně. Směnný kurs kreditu je udržován centrální bankou tak, aby zachoval průměrnou hodnotu všech zúčastněných měn. Některé místní měny jsou cennější než kredit, jiné jsou levnější.
Tvrdá měna může být ukradená či padělaná, a tak většina obyvatel dává přednosti elektronickým převodům. Fyzické transakce se však těžko sledují, díky čemuž jsou ideální pro daňové úniky či nákup nelegálního zboží.
Když se Aliance přidala k Radě, její rozličné národní měny se napojily na kreditní síť. Člověk s bankovním účtem v mexických pesos, japonských jenech či indických rupiích si může za běžnou cenu koupit libovolný předmět nabízený v kreditech. Všechny ekonomiky zapojené do kreditní sítě mají povinnost uvádět ceny jak v místní měně, tak v kreditech.