Komunikace v reálném času umožňuje síť drahých komunikačních bójí s relé hmoty, které se dokáží pomocí laserů řetězovitě propojit.
Komunikační bóje se budují v liniích vycházejících od každého relé hmoty. Tyto bóje jsou de facto jen seskupení primitivních miniaturních relé hmoty. Každá bóje je přímo spojena v liniové síti se dvěma dalšími bójemi, čímž úzký koridor odhmotněného prostoru. Těmito "potrubími" prostoru rychlejšího než světlo se poté vysílají úzké laserové paprsky, které umožňují prakticky okamžité spojení s kterýmkoliv jiným místem v síti. Sítě jednotlivých soustav jsou navzájem propojené lasery vysílanými skrze relé hmoty.
V tomto systému vzniká zpoždění pouze při putování světla od zdroje k nejbližší bóji. Dokud se všichni účastnici nacházejí ve vzdálenosti půl světelné sekundy (150 000 km) od některého z bóji, mohou spolu bezproblémově komunikovat v reálném čase. A protože bóje se udržují ve všech frekventovaných soustavách a podél rušných tras, většina uživatelů má přístup k neomezené a okamžité komunikaci. Lodě se s komunikačním zpoždění potýkají pouze při letu mimo zavedené cesty hlubokým vesmírem, kolem neobydlených plynných obrů ve vnějších soustavách a v jiných neobydlených oblastech.
Ve válce se sítě komunikačních bójí stávají prvními terči útoků. Po přerušení sítě může příjem zprávy z izolované soustavy trvat několik týdnů i let. V soustavách, v nichž ještě nebyly bóje vybudovány nebo kde byla síť zničena, se zprávy musejí převážet pomocí vysokorychlostních kurýrních lodí či bezpilotních datových sond.
Metodika[]
Jak se vesmírná populace pomalu rozrůstá a osidlují se nové planety, začíná se vynořovat ožehavý problém, kterak pohotově spojit uživatele z domovských planet s obyvateli hraničních kolonií, které mívají nedostatečně vyvinuté komunikační sítě. Kvůli snížení objemu přenášených dat se používají sofistikované systémy vyrovnávací paměti a vyhledávače s virtuální inteligencí.
Uživatelem zadaný požadavek se nejprve přepošle do střediska vyrovnávací paměti pro danou kolonii či soustavu. Zde se vyhledávač s virtuální inteligencí pokusí prohledat místní data a najít požadovanou informaci. Nepodaří-li se informaci najít v místní paměti, požadavek se přepošle do sousedních soustav a dále, v postupně se rozšiřující síti. Virtuální inteligence v těchto systémech provedou stejné vyhledávání. Najdou-li požadovanou informaci, zkomprimují ji do jednoho "balíčku" a pošlou zpět do původní soustavy. Balíčku je přiřazena priorita podle toho, kolik uživatelů si jej žádá - čím více uživatelů, tím větší priorita.
Při prvním připojení zbrusu nové sluneční soustavy k síti se do místní paměti zkopíruje výběr nejoblíbenějších dat. Ačkoli úložný prostor je levný, získat dostatek kapacity k uložení úplně všech dat, které dennodenně vyprodukují miliardy uživatelů, by byl nadlidský úkon. Není výhodné ukládat "jen tak pro strýčka Příhodu" místní kopie všech dat dostupných k tomu či onomu zapomenutému tématu.
S vývojem kolonie se do její vyrovnávací paměti v důsledku předešlých vyhledávání postupně dostanou i starší a méně oblíbená data. Čim víc se archiv rozroste, tím větší je šance, že vyhledávání málo známé informace vynese okamžité výsledky.
Správa[]
Komunikační bóje sice umožňují rychlou komunikaci, dokáží však najednou přenést pouze omezený množství dat. Vzhlede, k tomu, že poslat zprávu skrze danou bóji se může zároveň pokoušet i několik miliard lidí, přístup k síti je rozdělen do několika stupňů priority.
Rada Citadely a spektry mají absolutní prioritu - když zaberou celý datový objem, všichni ostatní musí počkat. Do následujícího stupně priority patří jednotlivé vlády a jejich vojenské složky. V průběhu války tak může civilní komunikace trpět několikahodinovými nebo a několikadenními zpožděními. Rozvědné agentury zkoumají časy odezvy v jednotlivých systémech a podle toho předvídají rozmístění sil.
Prioritní stupeň pod vládami a vojenskými složkami se prodává kupcům, kteří nabídnou nejvíc. Mediální konglomeráty, obzvláště pak zpravodajské sítě, si tuto vysokou prioritu kupují, aby mohly svým divákům nabídnout včasné informace. Do vyšší priority rovněž investují korporace, které potřebují aktuální informace a možnost rychlé odezvy (např. finanční instituce a investiční firmy). Prostředky získané prodejem priority se používají k údržbě a rozšiřování komunikační infrastruktury.
Ačkoli všichni uživatelé počítačů mají zajištěn neomezený a bezplatný přístup ke galaktickému extranetu, mají nejmenší prioritu v čekání na přenos dat a na zpracování svých požadavků si mnohdy musejí počkat. Mnohé komunikační společnosti nakupují části prioritního přístupu a poté je za pravidelný paušál prodávají běžným uživatelům.